Doteky povoleny - Hapestetika

Běžným způsobem, jak mohou nevidomí vnímat kulturu, je poslouchat audioknihy nebo hudbu. Ale jak ukazují některé hmatové expozice, lze poznávat i výtvarné umění, design či užité umění. Prostě si sáhnete. Hmatové výstavy se začaly ve světě objevovat v osmdesátých letech 20. století.

Západní země měly náskok, ale kupodivu i v bývalé NDR se před rokem 1989 konala jedna výstava. U nás byla první výstava nazvaná "Hapestetika" uspořádána v roce 1990 v budově ÚLUV na pražské Národní třídě. Další se pak konaly v Galerii mladých U Řečických ve Vodičkově ulici v Praze.

Dnes najdeme po republice několik stálých expozic pro osoby nevidomé či slabozraké. Expozic není mnoho, ale pokrývají poměrně širokou tematickou i stylovou paletu. K těm nejznámějším patří určitě expozice Národní galerie: jedna je v Klášteře sv. Anežky České na Starém Městě, kde je vystaveno dvanáct odlitků sochařských děl českého středověkého umění 13.- 15. století. V roce 2009 byla otevřena ve Schwarzenberském paláci na Hradčanech druhá expozice, "Doteky baroka". Jde o soubor čtrnácti odlitků dokumentující vývoj sochařství v 17. a 18. století. Výstava vhodně doplňuje zdejší stálou expozici "Baroko v Čechách".

V Muzeu Hlavního města Prahy jsou v hlavní budově na Těšnově umístěny zmenšené repliky budov reprezentující různé stavební slohy. Muzeum Auto Škoda v Mladé Boleslavi umožňuje prohlédnout si hmatem několik exponátů přímo v expozici. Skutečně výjimečný předmět naleznou návštěvníci v západních Čechách na hradě Bečov nad Teplou. Tady vyrobili jako hmatovou pomůcku repliku slavného relikviáře sv. Maura. Také v brněnském Technickém muzeu a Moravském zemském muzeu mají programy pro zrakově postižené. Muzeum másla V roce 1997 vzniklo v obci Máslovice severně od Prahy Muzeum másla, které ukazuje historii a techniku jeho výroby. Je to jediné muzeum tohoto druhu ve střední Evropě. Jsou zde různé druhy máselnic, odstředivek, formiček na máslo, máslenek na servírování másla, kolekce obalů atd.

"Hmatová je prakticky celá expozice," říká starostka obce a ředitelka muzea Vladimíra Sýkorová. "Odborný lektor je vždy přítomen, aby upozornil na zajímavé exponáty, pomohl s jejich prohlížením a vyprávěl o nich. Chystáme i audioprůvodce, ale lidé jsou raději, když je expozicí někdo provádí. Na památku si mohou odnést pracovní listy, kde je v Braillově písmu stručně popsáno muzeum, je tu vtipný testík o másle a skládačka v podobě kolébkové máselnice." Muzeum je i bezbariérové, otevřeno má v sobotu a v neděli od 10 do 12 a od 13 do 16 hodin (kromě února). Ve všední dny jenutné se objednat.

Ruka tanku neuškodí

Lze ve všech muzeích a galeriích uzpůsobit alespoň část předmětů a děl k tomu, aby si na ně zrakově postižení mohli sáhnout? V zásadě ano, i když jsou v tomto směru velké rozdíly. Záleží na typu exponátů, jejich stáří, velikosti atd. Připravit hmatovou expozici výtvarného umění je schůdné v případě, že galerie disponuje sochami či reliéfy, z nichž lze vyrobit kopie. Ale pokud máte jen originály obrazů, je to složitější. Relativně snadné je to v případě expozic představujících například užité umění, design či dokonce předměty denní potřeby. Osahat si škodovácký automobil by neměl být problém - vůz pak pracovníci muzea jen přeleští. Stejně tak je možné sáhnout si třeba na těžkou vojenskou techniku (tanky,automobily, děla), která je vystavena ve Vojenském technickém muzeu v Lešanech u Týnce nad Sázavou. Naopak sáhnout si na gotickou sošku madony ze 14. století možné není. Třeba jen proto, že takový exponát je skoro vždy umístěn ve vitríně za sklem. Hodně ovšem záleží na přístupu vedení galerie či muzea, na vzájemné dohodě. Skupina nevidomých se objedná předem, vybrané exponáty se přivezou z depozitáře nebo vyjmou z vitrín, skupina si je prohlédne, dostane odborný výklad a pak se zase exponáty vrátí zpět na svá původní místa.

Dotýkejte se, prosím

Pokud se nějaká instituce rozhodne vytvořit speciální sekci pro zrakově postižené, lze jí doporučit publikaci "Dotýkejte se, prosím!", kterou v roce 1998 vydalo sdružení Hapestetika. Jsou tu shrnuty zkušenosti s pořádáním výstav pro nevidomé. "Každá expozice je jiná a každá vyžaduje při přípravě své," říká spoluautorka publikace Vladimíra Sýkorová. "Pokud má být hmatová expozice přístupná zrakově postiženým i bez přítomnosti další osoby, která vidí a vede postiženého, je instalace trochu náročnější. Od začátku, kdy nevidomý vejde, se musí napojit na systém vedení, tedy na lišty na podlaze či na stole, provaz a podobně. Podél tohoto vedení se pohybuje sám a v místech, kde je exponát, je na něj upozorněn. Buď zvýšeným hrbolkem na liště, nebo jinou zarážkou. U exponátu musí být popiska v Braillově písmu a také popiska ve zvětšeném černotisku - ta je určena pro slabozraké. Také se dají použít audioprůvodci. Exponát musí být stabilizován proti případnému pádu a nesmí mít příliš ostré hrany. Většinou se pro tyto expozice tvoří i nové podstavce či stoly, na kterých jsou exponáty umístěny." Protože vnímání prostřednictvím hmatu je na rozdíl od vizuálního náročné na čas kvůli nutnému soustředění a schopnosti syntézy podnětů, neměla by expozice přesáhnout počet třiceti exponátů. Je dobré myslet i na to, že každý návštěvník by měl mít možnost umýt si ruce. Důležitý je materiál, z něhož jsou exponáty vytvořeny. Pro hmat jsou nejpříjemnější dřevo, kámen, sklo a bronz. Sádra je vyhledávaná méně stejně jako různé formy zpracování laminátů. Příliš drsné materiály nejsou ideální, brání soustředění se na tvar a objem. V případě historických exponátů je lepší dát přednost kopii před sádrovými odlitky, protože tím se zachovají důležité hmatové charakteristiky: váha, kvalita povrchu atd. K oblíbeným předmětům mezi zrakově postiženými dětmi patří plastiky zvířat nebo exponáty, s nimiž se dá hýbat.

I vidící si sáhnou

Hmatové výstavy jsou vytvářeny pro nevidomé, ale jejich využitelnost je širší. Mezi lidmi se zrakovým postižením je navíc hodně těch, kteří mají zbytky zraku, nejsou zcela nevidomí. Jakkoli to zní zvláštně, expozice by měla být koncipována jako hmatová i zraková zároveň. V praxi to znamená, že díla by měla být i dobře nasvícena, umístěna na kontrastních podložkách či pozadí. Na výstavy chodí společně s postiženými i vidící návštěvníci. Jaký to pro ně bývá zážitek? "Vidící jsou z hmatových expozic většinou nadšeni," říká Vladimíra Sýkorová. "Mohou si například uvědomit, jak málo v běžném životě vnímáme hmat. Při prohlížení sochařských děl se také více vciťují do konkrétního díla, mohou hlouběji porozumět jeho smyslu." Vidícím je možné nabídnout i to, aby si výstavu prohlédli stejně jako postižení. K tomu je dobré mít připravenou pásku na oči nebo neprůhledné brýle. 

Andrej Halada

Zdroj: Můžeš 1.2.2012