Jak pomáhat zrakově postiženým

Máte v rodině nebo mezi svými přáteli někoho, kdo je slabozraký či nevidomý? Nemáte? Tím lépe. Nicméně, přečtěte si tohoto malého rádce, protože zítra, příští měsíc či někdy později potkáte muže nebo ženu s bílou holí na ulici, nádraží, v restauraci, při společenských příležitostech. Možná byste chtěli pomoci, ale neodvažujete se a nevíte, jak to udělat.

Přecházení ulice

Zlaté pravidlo zní: zeptat se nevidomého vždy předem, přeje-li si Vaši pomoc. Tak ukážete, že respektujete jeho osobní svobodu. Pokud vlečený, zmítající se nevidomý začne vysvětlovat, že nechce přecházet, ale čeká na tramvaj, může být neznámý "úslužný" člověk natolik popleten, že nechá nevidomého uprostřed ulice. Tomu pak nezbývá, než znovu nalézt chodník.

Proto se spíše ptejte: "Mohu vám pomoci při přecházení?" Bude-li odpověď kladná, nabídněte paži a řekněte: "Prosím, přidržte se mne nad loktem", a přejděte společně.

Upozorněte, když je třeba vystoupit na chodník nebo z něj sestoupit.

Používání dopravních prostředků

Nabízená pomoc je často vnucována a poskytována tolika dobrovolníky najednou, že nevidomý je spíše vtažen do dopravního prostředku, místo aby měl možnost nastoupit normálně sám. Při vystupování je to naopak: nevidomý bývá pevně držen zepředu i zezadu a sotva se může pohybovat.

Postačí, když nevidomého dovedete ke dveřím vozu a ukážete mu držadla tak, že na ně položíte jeho volnou ruku. Pokud jde o nohy, má vlastní a může přece nastupovat sám. Pro vystupování mu ukažte stejným způsobem držadlo. S ostatním si již poradí.

Pokud nastupujete nebo vystupuje společně, průvodce jde vždy první, ukáže držadlo nebo podá ruku. Rovněž je možné říci, je-li schůdek vysoký nebo nízký.

V případě osobního automobilu veďte nevidomého do prostoru mezi vůz a otevřené dveře a položte jeho ruku na horní hranu dveří. Druhou rukou sám pozná výšku vozu a umístění sedadla. Domluvte se, kdo zavře. To je veškerá pomoc, kterou máte poskytnout.

Jak vést nevidomého

Neváhejte nikdy nabídnout pomoc nevidomému, nevnucujte ji však. Pozdravte dotyčného a pak řekněte například: "Jdu na nádraží. Chcete jít kousek cesty se mnou?" Přisvědčí-li, nabídněte mu rámě a pokračujte spolu. Je-li vaše nabídka odmítnuta, nebuďte roztrpčeni. Někteří nevidomí dávají přednost vlastní samostatnosti před nabízenou pomocí.

Netahejte nikdy nevidomého za ruku, ani ho nestrkejte před sebou. Vzniká u něho pocit nejistoty a navíc je takový způsob pohybu obtížný.

Při procházení dveřmi nebo úzkých průchodem jde průvodce vždy první. Paži, za kterou se vás nevidomý drží, natáhněte dozadu tak, aby mohl kráčet částečně nebo zcela za vámi.

Chodníky a schodiště

Vstupujete-li na chodník nebo sestupujete-li z něj, stačí říci: "Chodník nahoru" nebo "Chodník dolů". Není většinou nutné se s nevidomým zastavovat, abychom mu umožnili ohmatat kraj chodníku bílou holí.

Jestliže přijdete ke schodišti, řekněte jednoduše: "Pozor, schody nahoru/dolů" a vykročte. Případně můžete nevidomého navigovat: "Zábradlí je po vaší pravici/levici", nebo položte jeho volnou ruku přímo na něj. Poslední schod oznamte.

Jak ukázat místo k sezení

Také zde platí pravidlo: ukažte nevidomému sedadlo, ale ponechte na něm bez naléhání, zda si chce sednout nebo ne. Místo k sezení mu ukážete tak, že položíte ruku nevidomého na opěradlo: "Zde je židle, toto je opěradlo", on sám zjistí polohu židle a posadí se bez nesnází. Nebo položte jeho ruku na okraj křesla a řekněte: "Křeslo je po vaší pravici". Nevidomý pak snadno určí jeho polohu.

Odcházení

Už se vám možná stalo, že jste mluvili na někoho, kdo během vaší řeči opustil místnost, aniž byste si toho všimli. Možná jste se tomu zasmáli, ale nevidomý prožívá takovou situaci jinak. Na rušné ulici, v místnosti, kde se mluví a hraje rádio, ve společnosti atd. často nepozná, zda je člověk, k němuž hovoří, ještě přítomen. Oznamte mu tedy vždy, že odcházíte, a také, že jste se vrátil.

Nakupování

Pokud pomáháte zrakově postiženému při vstupu do obchodu, doveďte ho k prodavači, který se mu může věnovat. Případně ho sami doprovoďte do oddělení s příslušným zbožím. Pomožte mu s popisem zboží, stejně tak u placení můžete podotknout: "Dáváte 500 Kč,"

Užívání toalety

I zrakově postižení používají toaletu. Jste-li stejného pohlaví jako nevidomý, můžete přirozeně vejít na WC společně. Nevidomému sdělte, o jaký typ zařízení se jedná (pisoár, kabinka, mušle, žlábek). Před použitím WC zkontrolujte jeho čistotu a ukažte, kde je papír a splachovací zařízení. Nevidomý rovněž uvítá, když mu pomůžete nalézt umyvadlo, mýdlo, ručník nebo osušovač. Je-li to třeba, neváhejte mu říct: "Ručník je velmi špinavý, uděláte lépe, když použijete kapesník."

Pokud jste různého pohlaví, pořádejte o pomoc personál či jiného vidícího člověka. Jestliže nejsou nablízku, pomozte sami rychle a přirozeně i na WC pro opačné pohlaví.

Návštěva restaurace, lékaře apod.

Nezapomínejte, že nevidomý je zcela svéprávný člověk, který má stejnou svobodu v rozhodování, jako vy. Pokud nevidomého doprovázíte, nezapomeňte, že jste jeho doprovodem, nikoliv mluvčím nebo poručníkem. V praxi se nevidomí často setkávají se skutečností, že okolí komunikuje místo s nimi s jejich průvodcem. Nebojte se takového nevychovaného člověka taktně napomenout, že se může ptát přímo nevidomého.

Dobré rady:

  • Nikdy neříkejte: "židle je tady" nebo "stůl je tam" ukazujíce směr prstem. Řekněte spíše: "před vámi je židle", malý stůl je asi metr za vámi". Při obsluze u stolu můžete říct "sklenka je před vaši levou rukou". Můžete také lehce ťuknout na dotyčný předmět, aby ho nevidomý poznal po zvuku.
  • Pro orientaci na talíři můžete použít orientaci jako na ciferníku hodin, kdy si talíř pomyslně rozdělíte na 12 sektorů stejně jako u hodin. Při popisu jídla na talíři tak můžete říct "od dvojky do šestky jsou brambory, maso je na desítce".
  • Žádná tabuizovaná slova - v rozhovoru s nevidomým se nebojte používat slova jako "vidět", "dívat se", "kouknout", "omrknout", "prohlédnout si" apod. Nevidomý je berou jako každé jiné slovo a sami je běžně používají. Bez obav můžete nevidomému říct: "Chtěl byste se podívat na tuhle věc?" a zároveň mu podejte do rukou dotyčný předmět.
  • Je ale nevkusné vyzvídat: "Jste slepý? ... Úplně? ... Takže nevidíte nic? ... To je hrozné! ... Od narození? ... Po nehodě? ... atd." Nezapomínejte, že nevidomí nejsou hluší a že slyší i šeptané poznámky "To je strašné, raději umřít."
  • To, že vás někdo nevidí, není důvodem hrát si s ním na hádanky. Pokud si nejste jisti, že vás dotyčný nepozná po hlase, je důležité se při setkání nevidomému představit. Přitom je dobré přidat i oslovení dotyčného, aby bylo jasné, že pozdrav patří právě jemu: "Dobrý den pane X, já jsem Y.". Pokud vidíme, že je nevidomý nejistý, můžeme dodat: "Vzpomínáte si, setkali jsme se tam a tam."
  • Pokud chcete nevidomému něco podat, oslovte ho jménem. Neznáte-li jeho jméno, neurčité oslovení doplňte jemným dotekem.
  • Udržujte pořádek a přesnost. Pro zrakově postižené je pro udržení samostatnosti důležité, že každá věc má mít přesné místo, kde ji lze nalézt. Společně užívané předměty vracejte na původní místo.
  • Dveře v místnosti by měly být buďto zcela zavřené nebo otevřené. Pootevřené dveře se mohou lehce stát původcem úrazu. Stejně tak dbejte na zavřené skříně a šuplíky.
  • Nenechávejte nikde povalovat hračky, kbelíky, nádoby na odpadky, obuv, především v místech, kde nevidomý pravidelně prochází.

(zdroj: Ne tak, ale tak; Tyfloservis, Praha 2007)