Nejčastější dotazy klientů Sociálně právní poradny SONS - 5

Chystáte se do lázní, vlastníte nebo se chystáte vlastnit nějakou nemovitost? Pokud ano, pak právě vy můžete najít v dnes předkládaném článku z naší poradny informace, které by vás mohly zajímat.

Dotaz: „Může těžce zrakově postiženého pacienta doprovázet průvodce při pobytu v lázních? Může být pobyt průvodce též hrazen zdravotní pojišťovnou?“

Odpověď na tento dotaz přináší ustanovení zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. V ustanovení § 13, které vyjmenovává služby hrazené ze zdravotního pojištění, je v odstavci 2 písmeno i) uveden i pobyt průvodce pojištěnce ve zdravotnickém zařízení lůžkové péče. Lázeňská léčebně rehabilitační péče se řadí mezi péči lůžkovou. V ustanovení § 25 pak nacházíme přesnější vymezení podmínek, za kterých může být pobyt průvodce pojištěnce hrazen. Podmínkou je nutná celodenní přítomnost průvodce, a to vzhledem ke zdravotnímu stavu pojištěnce nebo k potřebě zaškolení průvodce v ošetřování či léčebné rehabilitaci doprovázeného pojištěnce. Zákon přítomnost průvodce jaksi automaticky předpokládá u dětí do šesti let, připouští však možnost pobytu průvodce i u pojištěnců nad tuto věkovou hranici, ovšem v tomto případě je nutný souhlas revizního lékaře zdravotní pojišťovny. Pokud je tedy souhlas revizního lékaře získán, pak pobyt průvodce hradí pojišťovna. Pobyt je hrazen pojišťovnou, u níž je pojištěn doprovázený pojištěnec, nikoliv pojišťovnou, u níž je pojištěn průvodce.

Pojištěnec i průvodce jsou však povinni platit regulační poplatek za každý den pobytu, a to ve výši 100 Kč za jeden den.

Ve vyhlášce č. 267/2012 Sb., o stanovení Indikačního seznamu pro lázeňskou léčebně rehabilitační péči o dospělé, děti a dorost, je stanoveno toto:

„Pokud je pojištěnec plně odkázán na pomoc druhé osoby při sebeobsluze, je přijetí pojištěnce možné pouze po předchozím dojednání s vedoucím lékařem zdravotnického zařízení poskytovatele lázeňské léčebně rehabilitační péče.“

V praxi se někteří klienti setkali s určitými obtížemi, kdy revizní lékař zdravotní pojišťovny nechtěl pojištěnci potvrdit nárok na lázeňský pobyt průvodce s pojištěncem, dokud nebude mít k dispozici souhlas vedoucího lékaře lázeňského zařízení. Proto doporučujeme, aby ten pojištěnec, který bude v lázních potřebovat pomoc průvodce, současně s žádostí reviznímu lékaři o hrazení pobytu průvodce pojišťovnou kontaktoval i konkrétní lázeňské zařízení a sdělil mu svůj zdravotní stav a požádal ho, aby mu vydal potvrzení, že s pobytem např. úplně nevidomého pojištěnce s průvodcem v konkrétním lázeňském zařízení souhlasí.

Za pobyt v lázních je od jeho účastníků vyžadován poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt podle zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích. V ustanovení § 3 odst. 2 písm. a) však zjistíme, že poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt nepodléhají

„osoby nevidomé, bezmocné a osoby s těžkým zdravotním postižením, které jsou držiteli průkazu ZTP/P podle zvláštního právního předpisu a jejich průvodci“. Za osoby bezmocné si dosaďme osoby pobírající příspěvek na péči.

Na závěr této odpovědi ještě doplňme, že pobyt vodicího psa jistě nelze považovat v kontextu výše uvedeného za pobyt průvodce pojištěnce, na možnost přijetí vodicího psa do lázeňského zařízení bude třeba aplikovat ustanovení zákona o zdravotních službách. O těchto pravidlech jsme informovali v srpnovém čísle časopisu. Zde jen připomeňme, že přítomnost vodicího psa s pacientem při hospitalizaci je možná, avšak v rámci pravidel stanovených vnitřním řádem konkrétního poskytovatele zdravotních služeb.

Pro současné či budoucí vlastníky nemovitostí

Poměrně často se na naši poradnu klienti obracejí s dotazy týkajícími se daňových povinností souvisejících s nemovitostmi a s eventuálním osvobozením od těchto daní z titulu zrakového postižení.

Pojďme si tedy velmi stručně představit, jaké daně související s nemovitostmi existují, zda a jak je u nich upraveno osvobození z hlediska osob se zrakovým postižením. Rozlišujeme následující daně:

a)    daň ze staveb a pozemků, souhrnně nazývaná daň z nemovitostí
b)    daň darovací
c)     daň dědická 
d)    daň z převodu nemovitostí.

Ad a)

Dani z nemovitostí, tedy dani ze staveb a pozemků, jsme se věnovali v článku v minulém čísle časopisu. Tuto daň musí platit vlastníci nemovitostí (pozemků i staveb), obvykle se platí jednou ročně. Osvobození od daně ze stavby zde pro držitele průkazů ZTP a ZTP/P existuje, ovšem ve většině případů je svázáno s podmínkou pobírání příspěvku na živobytí. Příspěvek na živobytí je dávkou systému pomoci v hmotné nouzi a osoby pobírající invalidní důchod pro invaliditu III. Stupně příspěvek na živobytí obvykle pobírat nemohou. Jedinou výjimkou, kdy osvobození pro držitele průkazu ZTP/P není podmíněno nárokem na příspěvek na živobytí, je případ, kdy držitel průkazu ZTP/P je vlastníkem stavby pro rodinnou rekreaci. Na tomto místě však musíme čtenáře upozornit na ohlasy, jež jsme dostali od několika klientů, kterým finanční úřady nechtěly nárok na toto osvobození přiznat. Přesto se domníváme, že znění příslušného ustanovení zákona lze jen těžko vyložit jinak.

Ad b) a c)

Již z názvu daní uvedených pod písmeny b) a c) je patrné, že povinnost je platit nastává tehdy, dojde-li k darování či dědění, nejen nemovitosti, ale těm se mi dnes věnujeme přednostně. Zde žádné osvobození z titulu zdravotního postižení neexistuje, ovšem podle současných předpisů nejčastější případy darování a dědění jsou od daně osvobozeny, a to z důvodu zákonem pojmenovaného vztahu dárce a obdarovaného či zůstavitele a dědice.

Pro účely daně dědické a darovací jsou osoby, mezi nimiž dochází k přechodu majetku rozděleny do tří skupin. Při dědění či darování mezi osobami v první a druhé skupině se daň nevybírá.

  1. Osobami v první skupině jsou příbuzní v řadě přímé a manželé. Příbuzenstvím v řadě přímé rozumíme vztah mezi prarodiči, rodiči, dětmi a dalšími potomky.
  2. Do druhé skupiny pak patří příbuzní v řadě pobočné a to sourozenci, synovci, neteře, strýcové a tety, manželé dětí (zeťové a snachy), děti manžela, rodiče manžela, manželé rodičů a osoby, které s nabyvatelem, dárcem nebo zůstavitelem žily nejméně po dobu jednoho roku před převodem nebo smrtí zůstavitele ve společné domácnosti a které z tohoto důvodu pečovaly o společnou domácnost nebo byly odkázány výživou na nabyvatele, dárce nebo zůstavitele.
  3. Do třetí skupiny, která již není od daně dědické, darovací ani daně z převodu nemovitostí osvobozena, patří fyzické osoby v první a druhé skupině nevyjmenované a právnické osoby.

Právním předpisem, který daně uvedené v písmenech b) až d) upravuje, je zákon č. 357/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.  Mezi různými osvobozeními od daně si dovolím čtenáře upozornit na jedno, které do našeho výkladu systematicky tak úplně nepatří, protože se netýká nemovitostí. Nicméně předpokládám, že ustanovení § 20 odst. 12 a 13 by mohlo naši cílovou skupinu zajímat. Tato ustanovení říkají, že „od daně darovací je osvobozeno nabytí peněžních prostředků poskytnutých fyzické osobě, která je prokazatelně použije na zvýšení nebo změnu kvalifikace, studium, léčení, úhradu sociálních služeb nebo na zakoupení pomůcky pro zdravotně postižené, jakož i přímé poskytnutí takové pomůcky. Od daně darovací je osvobozeno i bezúplatné nabytí majetku na humanitární nebo charitativní účely, bezúplatné nabytí majetku v souvislosti s výkonem dobrovolnické služby poskytované podle zvláštního právního předpisu a bezúplatné nabytí majetku z veřejných sbírek.“

Ad d)

Daň z převodu nemovitostí je vybírána tam, kde se nemovitost převádí z převodce na nabyvatele za úplatu. Na rozdíl od darování zde tedy nedochází k bezúplatnému převodu. Úplatou nemusí být vždy jen úplata finanční, daň z převodu nemovitosti bude nutné zaplatit i v případě, kdy dojde např. k výměně nemovitostí.

Ani u této daně z titulu zdravotního postižení žádné osvobození upraveno není, nenajdeme zde ani osvobození z důvodu zařazení osob do skupin popsaných výše. Při prodeji nemovitosti, což je nejklasičtější příklad převodu, zkrátka daň bude třeba odvést.

Na závěr musím čtenáře upozornit, že v souvislosti s rychle se blížícím datem účinnosti nového občanského zákoníku – tímto datem je 1. leden 2014 – dojde i ve výše popisovaných daních k určitým změnám. Proto jsme se v tomto článku nepouštěli do příliš detailního popisu a věnovali jsme se jen náčrtu existujících daní a osvobození, která by dle našich dosavadních znalostí měla zůstat v zásadě nezměněna.

Za Sociálně právní poradnu SONS Luboš Zajíc