Možnosti volnočasových aktivit

ZRAKOVĚ POSTIŽENÍ A VOLNÝ ČAS

V českém prostředí se stala pedagogizace volného času v širším kontextu aktuálním tématem až po změně politického systému v roce 1989. Poté v uplynulých letech došlo k výraznému a nepřehlédnutelnému vývoji, který lze dokumentovat novými studijními obory se specializací na pedagogiku volného času, vydáváním odborných publikací a začlenění problematiky zájmového vzdělávání i pedagogiky volného času do tzv. Bílé knihy – Národního programu rozvoje vzdělávání, následně do reformní školské legislativy. Významný posun můžeme zaznamenat i v oblasti týkající se volnočasových aktivit zdravotně postižených osob. Zejména díky neziskovým organizacím, speciálním výchovným a vzdělávacím institucím či poskytovatelům sociálních služeb byla vytvořena nabídka sportovních, kulturních, vzdělávacích, poznávacích či rukodělných aktivit. Negativem však je nerovnoměrné plošné pokrytí a do značné míry vyčlenění lidí se zdravotním postižením z běžné společnosti, kteří jsou tak nepřímo nuceni setrvávat v homogenních skupinách, nejčastěji podle jednotlivého druhu postižení. Ve výsledku tak nejen není účinně využit integrační potenciál, který volnočasové aktivity nabízí, ale zároveň se tím relativizují prostředky a úsilí vynaložené na integraci osob se zdravotním postižením v ostatních sférách života. Volný čas zprostředkovává člověku významné a často jinak nenahraditelné hodnoty. Využití tohoto potenciálu závisí primárně na kvalitě jeho trávení. Je to právě volný čas, v němž můžeme mít například místo pro realizaci většiny našich představ o zdravém životním stylu, a zároveň je to tentýž volný čas, který se může stát frustrujícím prostorem nudy a samoty. Tyto negativní stavy mohou přerůst v sociálně patologické chování, ať už namířené proti sobě nebo společnosti. Volný čas má tedy na jedné straně preventivní rozměr, a na straně druhé nese rizika a stává se místem pro preventivní působení. Tato vazba je u osob s postižením ještě zřetelnější než u ostatní populace. Sociální exkluze spojená s vysokou mírou volného času tráveného pasivně v domácím prostředí s sebou nese značné riziko patologického vývoje. Na druhou stranu volnočasové aktivity nabízejí možnost kompenzace potřeby seberealizace, kterou nelze z důvodu znevýhodnění uspokojit způsobem odpovídajícím schopnostem a ambicím  jedince v rámci školy či zaměstnání.

Volný čas zprostředkovává člověku významné a často jinak nenahraditelné hodnoty. Využití tohoto potenciálu závisí primárně na kvalitě jeho trávení. Je to právě volný čas, v němž můžeme mít například místo pro realizaci většiny našich představ o zdravém životním stylu, a zároveň je to tentýž volný čas, který se může stát frustrujícím prostorem nudy a samoty. Tyto negativní stavy mohou přerůst v sociálně patologické chování, ať už namířené proti sobě nebo společnosti. Volný čas má tedy na jedné straně preventivní rozměr, a na straně druhé nese rizika a stává se místem pro preventivní působení. Tato vazba je u osob s postižením ještě zřetelnější než u ostatní populace. Sociální exkluze spojená s vysokou mírou volného času tráveného pasivně v domácím prostředí s sebou nese značné riziko patologického vývoje. Na druhou stranu volno časové aktivity nabízejí možnost kompenzace potřeby seberealizace, kterou nelze z důvodu znevýhodnění uspokojit způsobem odpovídajícím schopnostem a ambicím jedince v rámci školy či zaměstnání.

Možnosti volnočasových aktivit:

Dosáhnout určitého cíle je smyslem většiny z nás včetně všech postižených, ovšem startovní (startovací) čára v realizaci  jejich cílů není stejná jako u zdravých lidí. Pozastaví je překážky jednak vnitřní, provázející psychický a fyzický vývoj člověka s postižením, a také překážky vnější, charakterizující postoje společnosti. Jednou z činností, ve které se i postižení mohou realizovat jsou jejich volnočasové aktivity. I lidé s postižením chtějí trávit svůj volný čas smysluplně a aktivním způsobem tak, aby uspokojoval specifické individuální potřeby jedince, napomáhal socializaci člověka a získával nové společenské zkušenosti, ale také působil jako prevence před sociálně patologickými jevy. Volný čas je především prostorem k nenásilné a neformální integraci do společnosti v celé své šíři. Ideálním prostředkem pro zapojení a začlenění lidí se specifickými potřebami jsou kroužky, výlety a jiné akce v rámci volného času.

Pokud budeme hovořit o integraci postižené populace do normálního života, je zde v rámci volnočasových aktivit nabízen především sport jako jeden z prostředků, jak učit vítězit a přijímat prohru, ale i nesportovní typy aktivit.

Zásadní pomoc, poradenství i rekvalifikaci poskytují svým klientům krajská centra obecně prospěšných společností Tyfloservis a TyfloCentrum, která jsou původním projektem Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých  - SONS.

Lidé se zrakovým znevýhodněním v nich najdou komplexní nabídku poradenských, informačních, sociálních a vzdělávacích služeb, také možnost setkávat se navzájem s lidmi nepostiženými.

Pro uspokojování specifických zájmů při trávení volného času se zrakově postižení obyčejně spojují se skupinami normálně vidících. Spíše v oblasti rekreace a sportovních činností zaznamenáváme potřebu sdružování se. K tomu vedou hlavně potřeby v těchto aktivitách, potřeba speciálních úprav v pravidlech i způsobech provozování jednotlivých druhů sportů (kuželky, lyžování, plavání, lehká atletika, turistika, šachy), ale i sportů speciálně vycházejících z možností zrakově postižených.

Sportovní a tělovýchovná činnost zrakově postižených je rozvíjena v rámci ČSZPS, tedy Českého Svazu Zrakově Postižených Sportovců. Při práci bychom se měli obeznámit s jednotlivými specifiky, které práce se zrakově postiženými obnáší:

  • limity vyplývající ze samotného zrakového omezení
  • menší zkušenost s pohybem v neznámém prostředí
  • naučené pohybové stereotypy aj.

Limity vyplývající ze samotného zrakového omezení máme na mysli:

  • zdravotní poruchy kosterně-svalového aparátu
  • horší koordinaci
  • jistá specifika v prostorové orientaci.
Pomůcky:

 Různé ozvučené míče, například goalballový, na odbíjenou, na kopanou, nafukovací a tenisový míček, míček na stolní tenis a další. Celá řada pomůcek se však komerčně nevyrábí. Je nutné si je vyrobit svépomocí, protože jsou podmínkou při hrách.

Vhodným doplňkem pro míčové hry jsou i prostředky, které napomáhají při orientaci na  hrací ploše či prostoru pro hru. Náramek slouží na hrací ploše k identifikaci pohybu hráče v prostoru.

Cílem je umožnit zrakově postiženým nejen možnost sportovního vyžití, ale zároveň zprostředkovat poznávání zajímavých míst, návštěvy kulturních památek a hlavně poznání nových kamarádů. Jednak je tím přispíváno k větší samostatnosti, získání sebevědomí, ale důležitý je i sám o sobě pohyb, který může výrazně zlepšit dovednost i při prostorové orientaci a samostatném pohybu a tím pomoci při integraci zrakově postižených.

 Organizace kromě těchto aktivit nabízí i materiální zázemí, možnost půjčit si sportovní vybavení i při vlastních sportovních aktivitách. Jelikož zrakově postižení ve většině případů potřebují speciálně upravené vybavení, jsou ceny těchto pomůcek pro ně příliš drahé a těžko si je mohou dovolit.

 Mimo sportovní aktivity jsou vhodnou náplní volného času také aktivity kulturní a zájmové. Můžeme zmínit například poslech načtených knih, sledování komentovaných filmů, divadelních představení, různých koncertů apod. Z aktivnějších forem se jedná např. o hodiny tance, provozování  hudby, zpěvu. V současné době je oblíbenou činností surfování na internetu, které přináší zdroj informací a zábavy. Dále by se mohli zmínit jazykové kurzy, různé přednášky a semináře.

Z rukodělných činností to je např. oblíbené pletení z pedigu, hmatové modelování z hlíny - tkalcovství (ruční tkalcovský stav, rám) - batika - vyvazovaná, skládaná, modrotisk
modelování ze včelího vosku a podobných materiálů - grafické techniky (linoryt) – výroba
šperků - malování na sklo a jiné malířské techniky – košíkářství.

Výrazně se na procesu resocializace a integrace zrakově postižených podílejí svou činností slepecké knihovny a tiskárny. Brněnská knihovna Jiřího Mahena je největší veřejná městská knihovna na Moravě, druhá největší v ČR. Služeb knihovny pro nevidomé a slabozraké využívá stabilizovaný počet cca 300 registrovaných uživatelů již od roku 1976. Knihovna shromažduje zvukové knihy nahrané ve formátu MP3, na magnetofonových kazetách či CD a knihy a časopisy v Braillově písmu nebo ve zvětšeném černotisku. Fond zvukové knihovny je převážně tvořen z fondů Macanovy knihovny v Praze a doplněn vlastním nákupem KJM. V roce 2006 byla nabídka obohacena nákupem fondu z projektu Poslouchání ve tmě, v roce 2007 rozšířena o notové materiály z projektu Bílá nota. Oba projekty byly podpořeny financemi MK z Knihovny 21. století stejně jako projekt Fenomén MP3, realizovaný v roce 2008. Projekt umožnil vybavit zvukovou knihovnu technikou, která odpovídá změněným podmínkám v souvislosti s nahráváním zvukových knih na nové nosiče. Stávající přehrávače nový formát zvukových knih MP3 nepodporovaly. Zakoupením nového přehrávacího zařízení s USB vstupem jsme získali možnost zkvalitnění služeb uživatelům,
především v podobě nahrávání zvukových knih na jejich vlastní média.

(zdroj Br. Pavla Forstová)