Z HISTORIE FAKULTNÍ NEMOCNICE V OLOMOUCI - Václav Vejdovský: Oftalmolog světového formátu, laskavý lékař a nadšený turista

Jméno profesora Václava Vejdovského je velmi dobře známé i bezmála čtyři desítky let po jeho smrti. Vynikající oční lékař světového věhlasu byl dlouholetým přednostou oční kliniky olomoucké nemocnice a také děkanem lékařské fakulty olomoucké univerzity. Byl ale především špičkovým odborníkem a skvělým člověkem, který svou prací bezezbytku naplňoval nynější motto Fakultní nemocnice Olomouc: „Profesionalita a lidský přístup". Vyhledávaný lékař, brilantní operatér, objevitel nových léčebných metod a operačních postupů, zakladatel speciálního školství pro zrakově postižené děti - ve výčtu činností, kterým se obětavě věnoval, by se patrně dalo pokračovat velmi dlouho. Patří bezesporu mezi nejvýznamnější olomoucké osobnosti 20. století, a to i přesto, že do města na soutoku Moravy a Bystřice přišel až ve svých dvaatřiceti letech. Zůstal mu věrný do konce svého života.

Václav Vejdovský se narodil 15. února 1896 v Praze. Po absolvování vinohradského gymnázia nastoupil ke studiu medicíny na lékařské fakultě Univerzity Karlovy, kde v roce 1919 promoval. Hned po ukončení studií odjel do Paříže, kde dva roky pracoval jako nehonorovaný asistent profesora Poularda a profesora Moraxe. V roce 1921 kývl na nabídku profesora Bohumila Slavíka, který se stal prvním přednostou nově zřízené oční kliniky v Brně. Vejdovský se vrátil zpátky do vlasti a stal se prvním asistentem prof. Slavíka, aby jej mimo jiné podpořil v počešťování do té doby výlučně německé moravské oftalmologie.
V Olomouci vedl oční oddělení tehdejších zemských ústavů úspěšný rakouský lékař Eduard Konrád Zirm, který na Hanou přišel už v roce 1892 coby dlouholetý první asistent vídeňské oční kliniky. Zirm proslul v roce 1905, když v Olomouci provedl první úspěšnou transplantaci oční rohovky na světě. Do penze odešel v roce 1928 a moravský zemský výbor vypsal konkurz na místo primáře očního oddělení. Vejdovský byl v konkurzu nejprve mezi šesti a později mezi čtyřmi uchazeči. Místo nakonec získal, nebylo to však vůbec snadné.
Ve Vejdovského osobním spisu uloženém v archivu FN Olomouc jsou založeny dva dopisy z března a května roku 1928, v nichž sbor primářů olomouckých zemských ústavů opakovaně doporučuje jako nejvhodnějšího kandidáta docenta Antonína Galu, tehdejšího prvního asistenta oční kliniky v Bratislavě. Píše se zde mimo jiné: „Sbor primářů zdejších ústavů usnesl se ve schůzi konané 24. 1.  jednomyslně, aby doporučen byl na vypsané místo docent Dr. Antonín Gala, jako žadatel s vynikající kvalifikací, neboť doc. Dr. Gala byl svého času nejváženějším kandidátem na místo profesora oční kliniky Karlovy university v Praze. Sbor primářů klade hlavní váhu na to, aby místo po primáři Zirmovi obsazeno bylo českým kandidátem vynikajících kvalit, kterým je nesporně docent Dr. Gala."
Moravský zemský výbor se přesto 12. května 1928 usnesl, že novým primářem očního oddělení zemských ústavů v Olomouci bude jmenován Václav Vejdovský. Ten na nové místo nastoupil 23. května 1928. Historie ukázala, že to byla skvělá volba. V čele oddělení a pozdější kliniky stál Vejdovský neuvěřitelných 42 let. Olomouci zůstal věrný i přesto, že po 2. světové válce dostal nabídky odejít na lékařskou fakultu do Hradce Králové i do Prahy. V Olomouci si Vejdovský díky svým odborným kvalitám a laskavému přístupu k nemocným získal brzy značné renomé, do jeho ordinace proudily davy pacientů nejen z Moravy, ale i ze Slovenska.
V průběhu 2. světové války byl Václav Vejdovský zatčen nacisty a vězněn v Cejlu a v Kounicových kolejích v Brně. Bylo to v roce 1940, kdy Gestapo zatklo členy lutínské skupiny Ing. Sigmunda za špionáž, sabotáž a finanční podporu zahraničního odboje. Smrti Vejdovský unikl jen díky úspěšné intervenci jednoho z vděčných pacientů. Své zásluhy si připsal v poválečných snahách o obnovení olomoucké Univerzity Palackého, v roce 1948 zde byl jmenován řádným profesorem očního lékařství a také prvním děkanem lékařské fakulty, kterým byl zvolen i podruhé v roce 1954. Ve stejném roce založil v Litovli školu pro slabozraké děti.
Za 42 let, kdy vedl olomoucké pracoviště, sám provedl impozantní počet operací - celkem 17 781. Jako první na světě provedl rekonstrukci slzného kanálku ústní sliznicí. Patřil k zakladatelům Československé oftalmologické společnosti, které byl i předsedou a místopředsedou. Byl členem francouzské a rakouské oftalmologické společnosti a reprezentoval Československo v evropské oftalmologické společnosti. Získal řadu ocenění. Do důchodu odešel v roce 1970, ale až do své smrti 28. září 1977 zůstal v úzkém kontaktu s klinikou.
Letos v květnu proběhla na olomoucké oční klinice vzpomínková přednáška jednoho z žáků profesora Václava Vejdovského. Je jím dlouholetý primář očního oddělení ve Zlíně docent Karel Kuběna.
„Profesor Vejdovský byl diplomat, ale měl na nás i velké nároky. Někdy s námi během operace mluvil francouzsky a my jsme mu museli francouzsky odpovídat. Byl také velký turista. Každou sobotu vyrážel v pumpkách do podhůří Jeseníků, sestřičky ho vždycky vybavily chlebníkem se svačinou. Znal kdejakou cestu, studánku, louku i hospodu a dovedl o nich nádherně vyprávět," vzpomíná na výjimečnou osobnost jeden z Vejdovského posledních žáků.